Desatero zásad skutečně skvělého spoluhráče
Aneb pohled zklamaného hráče
- Přijde na zápas pozdě nebo ještě lépe vůbec
- Při zápase se vůbec nesnaží a vždy má přichystánu nějakou naprosto trapnou výmluvu
- Svoje očividné chyby svádí na ostatní, protože on je tak výjimečně skvělý, že přece za nic nemůže
- O výsledek zápasu mu vůbec nejde, což neustále dokazuje, aby o tom nikoho nenechal na pochybách
- Po zápase se vše snaží převést ve vtip a nejvíc se směje tomu, že některým hráčům na výsledku záleží
- To nejlepší ze zápasu z vašeho pohledu je z jeho pohledu to úplně nejhorší
- Snaží se vás co nejvíce ztrapnit a zaměňuje vaše střely z nouze z vyloženými šancemi a vůbec vám podsouvá věci, které jste neudělal
- Přidělí vám přezdívku podle hráče, jenž má (většinou neprávem) nálepku, která se mu hodí do krámu (např. Kuka - spalovač šancí, Gabriel - chybující obránce, atd.)
- Svoji herní neschopnost svádí na útočníkovu útočnou hru nebo obráncovu zónovou obranu
- Čím větší je to sráč a čím více splňuje předchozí body, tím více se do vás naváží
Doufám, že ti, kteří se v tomto desateru poznali buď uznají, že mám pravdu nebo mi vysvětlí jejich pohled na zápas(y). Jedná se zde totiž o několik zápasů, nejen o onen zápas proti 6.B, ale ty ostatní se netýkají této třídy. Věřím, že pochopíte, co jsem chtěl říci.





