aneb Možná přijde i Mr. Spruce

Zdravím vás, moji východní bratři a sestry ze západních Čech. Chorobná moje mysl plodí pod zhoubným vlivem ústavu našeho obludnosti prasárenské.NO, eh, eh. To by stačilo. Ohlédnu se za uplynulým školním rokem.Vy to samozřejmě můžete udělat se mnou. Provázet vás bude mé úchylné Já, které v jasných chvílích temných myšlenek vystřídá trocha normálních střízlivých keců (těch bude samozřejmě co nejméně, jelikož by mi dalo normální uvažování převelikou práci). Podívejme se… Tomeš je… Drž Hubu! Tak jo . Podívejme se tedy do hlubin chorobné študákovy duše… (více…)

Všichni to místo známe. Všichni známe jeho půvab. Uvědomujeme si ale, co všechno tam na nás číhá? Je řeč o tzv. studovně, tedy tý místností mezi bufíkem a knihovnou, ve který sídlí Jožin. Chci říct paní Nepovímová. Zde je malý přehled věcí a druhů ze studovny: (více…)

Ve čtvrtek v půl osmej jsme společně se dvouma stromkama v podobě Smrku a Břízy vyrazili vstříc třetímu – Lípě. Tolik k nadpisu tohoto článku a už se můžu pustit do kecání o vejletě. Jo, vlastně Mr Spruce na nás v tom vlaku čekal, protože k nám přijel až z dalekého Chebu. Cestou se k nám ještě nalodila Ája Blahůšková a boli sme kompletný. Cesta vlakem – to byl úlet. Bylo to doslova tvrďácký. Věčně jsme přestupovali a čuměli z wokna (naštěstí ne z linuxáckýho). Ale ty přestupy – šmarjáchozé. Jeden vlak vypadal jako někdy z dvacátejch let, měl dokonce i původní roletky a někdo měl zase původní rolexky. Do toho vagónu by se vešlo normálně tak pět lidí, ale my tam byli celá třída a ještě ňáký Ducodci či co. Mácha na mě apeluje, abych sem napsal, že v tom vlaku bylo pět tlačítek, z toho jedno bylo Linux-tlačítko. Doufám, že mu to takhle vyhovuje. Esi ne, tak má hort smůlu. Jo, taky jsem ve vlaku menstruoval, tzn. tekla mi krev z nosa a byla tam i vosa. Uvidíte, že ne naposledy. (více…)

Tož, na co bych se měl vymluvit dneska? Je to jasný. Rychlost je fenoménem dnešního světa a v tý rychlosti jsem si vůbec nevědomil, že už je červen. Jsa unešen finálovými boji o pohár Lorda Stanleyho a také naprosto geniálními přípravami na prověrky, které spočívaly v nicnedělání (ty přípravy) jsem se prostě ztratil v čase. To se holt stává. Taky jsem musel na tréninky, atd. atd. Stačí? (více…)