!!!Důležité upozornění: Tento článek vyjadřuje pouze stanovisko autora a nemusí korespondovat s názorem třídy!!!

Stále mi někdo povídá o tom, co bych měl do článků psát a co ne. Představa toho, že bych měl nechat každičkou větu zautorizovat je naprosto utopická. Nejenže by sem byly články dodávány s obrovským zpožděním, ale navíc by z nich vznikly nechutné paskvily, které by neříkaly ale zhola nic. Nuže, podívejme se, jak by takový článek vypadal, kdybych to psal dle stylu svých kritiků. (Zeleně je původní článek, bíle je autorizaci nepotřebující verze.) (Celý článek…)

!!!Důležité upozornění: Tento článek vyjadřuje pouze stanovisko autora a nemusí korespondovat s názorem třídy!!!

Prověrka se sešla s prověrkou, a tak bylo záhodno někam zmiznout. I vydali jsme se na dlouhou cestu do Prahy do Coo (to víte, pane Víte, ještě mám mysl pošramocenou tim německym tejdnem). Samozřejmě, že u Vít-letu jsme nemohli vynechat ani návštěvu Národního divadla, tentokráte byla na pořadu Carmen. (Celý článek…)

Vorsignal

Stojím u paní Zítkové v kabinetu v ruce drže několik dopisů. Už to nejde vzít zpět, probleskne mi hlavou. Už je pozdě na rozmýšlení, zda podstoupit týdenní česko-německou družbu nebo ne. Někdy před půl rokem jsem byl jasně pro, zhruba o prázdninách se to ve mně ale hnulo a byl jsem naopak jasně proti. Potom mi ale vnitřní hlas (nebo spíše uvědomění toho, že budu mít pouze 5 hodin a v pondělí a ve čtvrtek nebudu ve škole skoro vůbec, navíc je tu šance jako bejk na pohovoření s native speakerama) napověděl, že to přece jenom vezmu. Vracím se zpět do reality. Mimo jiných držím v ruce dopisy s podpisy Laura, Steffi, Svenja a Carina. Projevuje se síla okamžiku. Které z těchto jmen si vybrat? Není čas na pročítání dopisů, takže se musím rozhodnout pouze dle jmen. Okamžitě mě ke všem napadla nějaká mně vlastní hovadinka. Laura a její tygři, Steffi Graf (teď si teda nejsem jistej, jestli jsem to napsal správně), Svenja – to zní „ňák švédsky“ a Toyota Carina. Volím tedy Toyotu, chci říct Carinu. Na tomto dopise je uvedena i mailová adresa. Bohužel jsem ji ale špatně rozluštil, a tak jsem dva maily poslal někam do pryč. Na písemný dopis mi již reakce přišla a všechna očekávání tak směřovala k okamžikům těsně před polednem třináctého února 2003. Čím více se ta chvíle blížila, tím více jsem byl nervózní. Prakticky jsem na to ani nemohl přestat myslet, už dlouho jsem z ničeho neměl „takovej vítr“. Hodina jedenáctá odbila a přišla mi smska od Kalyho „Mate tady nemce.“. Wow, ukázal jsem to Danovi, který se taktéž rozhodl vzíti si Němce do bytu. Za chvíli už v rozhlase ohlásili, že máme jít důle. (Celý článek…)

Like Wow! Tož, dlúho zme sa neviděli, co povedáte? Prázdniny utekly jako Kajínek (pro některé z vás možná jako voda nebo mlíko) a máme tu další pravidelný WebMisterův příspěvek. (Celý článek…)