Ve dnech, kdy většina Déčáků mizí nadobro kdesi v útrobách velkoměsta i měst menších, přichází držitel čestného déčáckého titulu se svou rapsodií. Berte tento článek jako moje rozloučení s Déčáky, jaké jsme je znali — tedy při hodině poslušně sedící ve své lavici, o přestávce řvoucí na všechny světové strany, odpoledne sportující, večer kamarádské a charakterní a v noci si každý déčácký fanda mohl najít toho svého vyvoleného podle svého vkusu.

(více…)