„Envy je závist. Pokud jste někdy něco záviděli, přidejte se k nám. Je to příležitost pro Vás, pro Váš byznys, pro Váš růst. Envy má tradici a Envy obchoduje po celém světě. Envy není pyramida ani letadlo a dá se na tom slušně vydělat. Chcete prozradit tajemství úspěchu? Buďte Envy! S námi.“

(více…)

Protože se Zdenis rozhodnul, že už ho nebaví bejt týnejdžr, rozhod jsem se já, že udělám křížovou výpravu do Prahy. Vypravil jsem se proto v ranních pátečních hodinách. Dopoledne jsem přifrčel na Hradčanskou a vypravil se na Václavák. Ke svému nemilému překvapení jsem zjistil, že v KFC už se za záchod platí Frank de Boer. Ten kupón ale platí až do mejch narozek .

Vylezl jsem od Kolonela a volal do všech stran. Dovolal jsem se jenom Milanovi a ten se vymlouval a zamlouval, tak jsem s nim nic nedomluvil. Máchys spal a Zdenis nebyl dostupnej a pak se vymluvil, že byl v YouTube. Tak jsem prolez NeoLuxor a Kanzelsbergera, před kterym jsem si šel do stánku koupit jídlo. (více…)

Jak to může vypadat, když Máchu pošlou do Prahy? Jak to může vypadat, když ho tam nechaj tři dny. Jak to může vypadat, když se do toho zaplete Washek? Exhibice je připravena…

(více…)

Poslední říjnový den k nám dorazil Zed. Koukli jsme na výměnu manželek, na nahranou Elsu a pak jsme šli spát. Zdenis teda porád otravoval, ale já chtěl něco naspat, protože vstávat jsme museli už ve tři ráno! Ráno jsem si chtěl vytisknout referát na děják, jako že si ho budu v autobusu číst. Ale nějak se mi porouchala tiskárna, taže z toho sešlo. Stejně bych si to ale nečet, protože cestou tam jsem se snažil spát a cestou zpátky bylo o zábavu postaráno.

Po příjezdu jsme si koupili velmi skladnou vstupenku — broužurku o celej tej akci. Zavítal jsem k velkopresentaci zvané ČVUT. Konkrétně k jadernejm fyzikům. Měli tam skvělý věci. Chobotničku ve flašce, optický vlákno, výboje, kuličky a chytrý hádanky (viz níže). Byli u toho takový dva chytrý kluci, prostě dva normální frajeři. Škoda, že jsou na tak úchylnym oboru. Tam za nima nepolezu . (více…)

Tenhle článek měl mít nadpis něco jako Bajky pro vodáky… to bylo takový předlistopadový, tak jsem to změnil na Bajky pro třeťáky. Ale kdo zná SouthPark, tak ví, že největší bajkeři jsou šesťáci. Proto jsem to musel zasejc změnit, napadly mě jenom Bajky… ale to nic neříká. Klidně by to mohlo být o mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách, ale z nadpisu přece musí jít poznat, že to byla akce Akce a že tam šlo dokonce o život. Nechám se překvapit… ale psát článek bez nadpisu je taková ošemetná věc… ne, nechám se překvapit… Předávám slovo našemu šlapajícímu zpravodaji… (více…)

V čase mojí veliké rozmrzelosti píšu tenhle článek… ne snad že by mě mrzelo ho psát nebo mě omrzelo psaní, ale po zážitcích Karlovarských má člověk alespoň trochu právo být trochu mimo a nemít chuť na nic. Ale chmury stranou, je tu vodák (více…)

Upozornění: Stejný trapárny jako dycky a vyjadřují pouze názor autora

Hele Miloši, co kdybysme v těch článcích o Vít-letech udělali takovou malou reformu? Ale jo Zkusíme to napsat trochu jinak, aby nám z vychuleného a jak po přečtení tohoto článku ucítíte i vyhuleného stereotypu neprdla kebule. (více…)

Eh. Co vás napadne když se řekne “Brnó, Brnó”? Já si nemůžu pomoct, ale mně jedině “Zděnků Smrčků plno”… Tak, dnešní várku sprostých slov jsme vyčerpali a můžem se vrhnout na celej ten gigapipe vejlet. (více…)

Letošní vejlet se konal do Sobotky. Nemá to nic společnýho se Sobotkou, ani s Osičkou. Nyní, za poslouchání záznamu svého deníčku, se pokusím zapsat co nejpodrobněji události, které nás na tomto vejletě potkaly. V záznamu jde právě slyšet, kterak Mácha mrdnul po Zdenisovi tatranku, kterou mu předtim už několikrát věnoval. (více…)

!!!Důležité upozornění: Tento článek vyjadřuje pouze stanovisko autora a nemusí korespondovat s názorem třídy!!!

Stále mi někdo povídá o tom, co bych měl do článků psát a co ne. Představa toho, že bych měl nechat každičkou větu zautorizovat je naprosto utopická. Nejenže by sem byly články dodávány s obrovským zpožděním, ale navíc by z nich vznikly nechutné paskvily, které by neříkaly ale zhola nic. Nuže, podívejme se, jak by takový článek vypadal, kdybych to psal dle stylu svých kritiků. (Zeleně je původní článek, bíle je autorizaci nepotřebující verze.) (více…)

!!!Důležité upozornění: Tento článek vyjadřuje pouze stanovisko autora a nemusí korespondovat s názorem třídy!!!

Prověrka se sešla s prověrkou, a tak bylo záhodno někam zmiznout. I vydali jsme se na dlouhou cestu do Prahy do Coo (to víte, pane Víte, ještě mám mysl pošramocenou tim německym tejdnem). Samozřejmě, že u Vít-letu jsme nemohli vynechat ani návštěvu Národního divadla, tentokráte byla na pořadu Carmen. (více…)

Ve čtvrtek v půl osmej jsme společně se dvouma stromkama v podobě Smrku a Břízy vyrazili vstříc třetímu – Lípě. Tolik k nadpisu tohoto článku a už se můžu pustit do kecání o vejletě. Jo, vlastně Mr Spruce na nás v tom vlaku čekal, protože k nám přijel až z dalekého Chebu. Cestou se k nám ještě nalodila Ája Blahůšková a boli sme kompletný. Cesta vlakem – to byl úlet. Bylo to doslova tvrďácký. Věčně jsme přestupovali a čuměli z wokna (naštěstí ne z linuxáckýho). Ale ty přestupy – šmarjáchozé. Jeden vlak vypadal jako někdy z dvacátejch let, měl dokonce i původní roletky a někdo měl zase původní rolexky. Do toho vagónu by se vešlo normálně tak pět lidí, ale my tam byli celá třída a ještě ňáký Ducodci či co. Mácha na mě apeluje, abych sem napsal, že v tom vlaku bylo pět tlačítek, z toho jedno bylo Linux-tlačítko. Doufám, že mu to takhle vyhovuje. Esi ne, tak má hort smůlu. Jo, taky jsem ve vlaku menstruoval, tzn. tekla mi krev z nosa a byla tam i vosa. Uvidíte, že ne naposledy. (více…)

Sešel se půlrok s půlrokem a zase zme jeli na vejlet do Prahy – matky všech měst. Tentokrát to byl ale Vít-let, prostě jsme jeli s RNDr. Janem Vítem do botanickej zahrady. Nudnou cestu Autobusiho károu tady popisovat nebudu, takže přejdem rovnou do tej zahrady. Měli v ní několik dřevěnejch zábradlí a, což mě překvapilo nejvíce, stromy a kytky. Vlezli jsme dovnitř a chtěli po nás bůra na vstup. Bohužel se nenašel žádný bohatýr, který by to zaplatil za mě, a tak som musel zahlovat. Celou tu budovu jsme prolezli asi za 10 minut. Mezitim si Smrchie odřezával kytky svým žabikuchem. Ale aby to nebylo tak blbý, ještě chvíli jsme tam strávili a jali jsme se vyrazit k Mechovi. Po vyčerpávajícím hledání jsme našli východ z tý zahrady a byli jsme volni. No, my bysme to našli dřív, jenomže nás ved Mácha, tak to chvíli trvalo. (více…)

Na lyžák jsme odjeli v pondělí ráno cca v 8:30. Lyžáku ale předcházela dlouhá příprava. Ze Sobiho jsme např. zaboha nemohli dostat echo o tom, kolik si máme vzít lóve. Poté, co jsme ho přitlačili ke zdi nám hezky všechno pověděl. Na lyžák s náma odmítli odcestovat Dvořáková a Smrček. Nevíme, jestli museli skládat muziku nebo se starat o ostatní stromky v lese, prostě s náma nejeli. Jelo s náma éčko, resp. jeho torzo. Jelo asi jenom 20 lidí nebo co. Měla s náma jet i jistá Američanka Emily z Leedsu, MA, ale ta si zlomila haksnu a tak zvostala v tej obydlenej zatáčce, co se jí nadává Habartov. Takže zpět k lyžáku. Jeden aftóbus měli éčáci a jeden my. (více…)