Milicionář Erich Kfíž na i-lustračním snímku

Včera dvacátého srpna v noci okolo třiadvacáté hodiny večer překročili soudruh spolužák Jiří Němec, soudruh spolužák Alešek s železným Beďarkem, soudruh spolužák Mysík, soudruh spolužák Malá Bříza a soudružka učitelka Svobodová práh u vrátnice Socialistického tábora práce GymSo(takzvané Brány) a poté (jedouce na Zoubkovi a vyzbrojeni opravdu uleželými Soxy) vjeli do třídy Déčáků. Stalo se tak bez vědomí Ústředního výboru Déčáků, Kalyho i Třídního fondu

Pracovníci svobodných médií (takzvaného Déčáckého webu) nepřestali informovat všechny pravověrné Déčaky. Z řad řadových déčáků se dokonce našli tací, kteří vlastními těly a údy (nejenom Zdenisovými - i když ty byly samozřejmě nejúčinnější) bránili vysílání, což okupanty na nějakou chvíli odradilo a odzbrojilo. Měly to na svědomí především odzbrojující a nevinné úsměvy Washeka Hniličky a lidí typu Dan Kůlna. Proto jste mohli stále číst oduševnělé články Petr Máchy či poslouchat medový hlas Martina Pánka a Ondry Břízy. Na konci vysílání Déčáci zahráli ještě píseň Motlitba pro Brůžu, která se poté stala symbolem okupace.

Ústřední výbor Déčáctva doporučil všem déčákům, aby zachovali klid a nestavěli se okupantům na odpor, neboť obrana dresů, které visely ve třídě nad lavicemi, je už marná. Jsou totiž k mání v tržnici. Déčáci považují tento akt za odporující nejenom zásadám vztahu mezi nadřazenou třídou a méněcennými třídami, ale také mezi třídami obecně.

Poté byla vyslána delegace do takzvané Rudé pracovny k nevyššímu tajemníkovi Hricovi Picovi, vedená reformisty v čele s Lumpy a Kaly. Vrátili se bez Svalů. V rozhovoru pro web Déčáků Lumpy uvedl: “Chtěli jsme v tý naší malý třídě udělat reformu těch sprostých stránek s lidskou tváří toho kontrarevolucionáře a buržoisty Pánka, ale nepodařilo se. V Moskvě, pardon v ředitelně, nám to zakázali,” prohlásil vedoucí delegace Tomš a poté usedav vedle osmiramenného kahanu se usedavě rozplakal. Redakce však má důvodné podezření, že to byl právě on, kdo okupanty k Déčákům pozval.

Kaly odmítl situaci komentovat, neb právě poslouchal nové album Black Eyed Plastic Peace. Podle našeho utajeného informátora s krycím jménem Osud je však Kaly spíše zahanben, jelikož mu nejvyšší tajemník ukázal sval, jež svět ještě neviděl.

Podle našich informací byli členové delegace v Rudé pracovně donuceni podepsat souhlas s okupací a také takzvané Poučení z krizového vývoje a globálního oteplení (poslední dvě slova však byla na žádost zástupce Éčácké lidové třídy a soudruha Tomše odstraněna). Redakci Déčáků se také podařilo získat fragment tohoto dokumentu, který exkluzivně nabízíme vám, čtenářům:

My, kokti Déčáci, si uvědomujeme, že jsme kokti. Měli jsme být víc jako třeba Martin Mejstřík a vyhrávat olympiády, a nesnažit se balit holky na to, že se fotíme nahatý ve sprchách nebo děláme sprostý stránky, na kterých je třeba vysloveně slovo píčus.

Jediný z delegace ÚV Déčáci, kdo dokument nepodepsal, byl Duc, protože si ho špatně přečetl a myslel si, že se tam nadává vietnamským obchodníkům. Proto nám naši bratři ze spřátelených tříd moc nevěří.

“U mě a mejch kámošů to měli stejně dávno posraný, protože při matice dycky používali kalkulačku. Prostě kapitalisti, já je měl prokouklý hned od začátku. Kdo má ruce od hoven jako já, jak jsem přišel z maštale - prostě rolnickej původ - tak má na tohle cit,” myslí si soudruh Němec ze spřátelené Áčácké demokratické třídy.

Pro Déčácký web bude mít okupace snad nejtragičtější dopad. Duo ostřílených bavičů a zakladatelů webu bude od nového roku řidit chod třídní nástěnky a bude nahrazeno novými, politicky spolehlivějšími pracovníky, Anetou Nejedlou a Šárkou Němečkovou. Obsah Déčáků tak bude zaměřený proti Cikánům a plný konin, což je ale v souladu s hlavní linií Strany. Řádovým déčákům hrozí počínaje dnešním dnem páčení.

Neztrácejte hlavu, jednou to skončí. Dáváme s Martinem Hricovi rok, maximálně dva.

Končíme výzvou: My jsme s vámi, vy buďte s Déčáky.

(Jedná se o archivní dosud nezveřejněnou zprávu z nejtemnějšího období Déčáckého webu. Berte emotivní prohlášení s rezervou, tenkrát šlo o život.)